Pastovitá viskózní manžeta DELTA-LIQUIXX |
Novinka společnosti DÖRKEN pro rok 2011 s obchodním názvem DELTA-LIQUIXX je přesně to, co dokáže nejednomu zhotoviteli při realizaci vzduchotěsné vrstvy vytrhnout trn z paty, ať již se jedná o půdní vestavbu, rekonstrukci střešního pláště či dřevostavbu.
Na přelepování jednotlivých pásů parozábran či parobrzd si značná část zhotovitelské populace již přivykla. Za zmínku zde stojí, že stále je ještě standardem používat materiál v podobě lepicích pásek nevalné technické úrovně, mnohdy určených ke zcela jiným účelům, než je dlouhodobé zajištění vzduchotěsnosti spojů parozábran. Tyto se pak většinou udrží na povrchu fólie pouze do doby, než se parozábrana zakryje interiérovými obkladovými deskami. Poté se skrytě a nepozorovaně odlepují od podkladu a pojem vzduchotěsnost tak zaznamenává závažné trhliny směřující nezřídka k nutnosti celý pracovní postup opakovat - to znamená vše rozebrat a poskládat znovu. Pro uživatele z takového realizačního pochybení vyvstává většinou závažná životní komplikace. Musíme zohlednit skutečnost, že většina závad pramenících z podcenění vzduchotěsné vrstvy se projeví se zpožděním, většinou v době, kdy je podkrovní prostor již naplno využíván k bydlení. Dalším častým případem je situace, kdy zhotovitel zajistí vzduchotěsnost v místech přesahů a napojení jednotlivých pásů parotěsných zábran či parobrzd, patřičným a funkčním systémovým komponentem, avšak opomene nebo podcení zajištění vzduchotěsnosti v místech, kde fólie navazuje na přilehlé konstrukce a konstrukční prostupy (půdní nadezdívky, podlahy, štítové stěny, komíny, ventilační a anténní prostupy). Nebo k tomuto účelu použije nevhodnou těsnicí hmotu, nejčastěji v podobě silikonu či akrylátového tmelu. Oba tyto materiály jsou vzhledem ke svým technickým vlastnostem pro takové použití zcela nevhodné. K čemu v takovém, na první pohled možná zanedbatelném pochybení, může ve střešním plášti šikmé střechy docházet? Zahřátý vzduch vlivem užívání objektu obsahuje vodní páru, která vytváří na interiérovou stranu střešního pláště tlak. Naopak chladný vzduch venkovního prostředí obsahuje, obzvláště za minusových teplot, vodní páru jen v minimálním množství. Na základě rozdílu teplot, vlhkostí a tím pádem tlaků pak dochází k tomu, že rozpínavý vzduch v podkrovním prostoru se snaží tlakově vyrovnat s vnějším prostředím a využít k tomu jakékoliv netěsnosti. Například v místech vzduchotěsně nepřelepené či vzduchotěsně nenapojené parozábrany na přilehlé stavební konstrukce (štítová stěna, podlaha, půdní nadezdívka atd.). Pokud do balónu uděláme díru, vzduch z něho začne nekontrolovaně unikat. Dvě tlakově rozdílná prostředí se mezi sebou tlakově vyrovnávají a balón se snáší k zemi. Podkrovní prostor se s námi k zemi nesnese, alespoň ne hned, avšak uvnitř střešního pláště může docházet vlivem proudění vzduchu napříč stavební konstrukcí k tvorbě nebezpečného kondenzátu. Ten pak ovlivňuje tepelně-technické vlastnosti tepelněizolačních vrstev a má neblahý vliv na zabudované dřevěné konstrukční prvky. Zájmem společnosti DÖRKEN je, aby vytvoření vzduchotěsných detailů i na mnohdy těžko přístupných místech bylo technicky i prakticky co možná nejjednodušší. Tomuto zásadnímu požadavku přizpůsobuje vývoj i výrobu nepostradatelných komponentů. Dlouhodobá funkčnost a jednoduchá proveditelnost je zde na prvním místě. Důležitý je i samotný rozsah sortimentu lepicích a těsnicích doplňků, který má DÖRKEN nastaven tak, aby se v něm řemeslník zbytečně neztrácel a mohl rychle a jednoduše zvolit potřebný a především funkční doplněk. Jak již bylo naznačeno, při aplikaci parotěsných či parobrzdých fólií a následným zajišťováním vzduchotěsnosti se dříve nebo později (obzvláště při sanacích střešních plášťů) dostaneme do míst, která jsou komplikovaná nejen svým tvarem, ale nezřídka i svou dostupností. Abychom ani v této chvíli řemeslníka neodradili od myšlenky detailem se zabývat. Abychom investorovi či uživateli nepřidělávali vrásky nad otázkou, jak taková ošemetná místa spolehlivě zatěsnit, můžeme i zde doporučit spolehlivé a navíc velmi jednoduše proveditelné řešení. Pastovitá viskózní manžeta DELTA-LIQUIXX svými parametry i aplikačními postupy přesně splňuje to, co v takové chvíli potřebujeme. Zpracování je vzhledem k viskozitě pasty naprosto komfortní a umožňuje nanášení i nad hlavou, aniž by docházelo k odkapávání či stékání. Po prvotním nanesení dostatečné vrstvy pomocí štětce do nátěru vtiskneme tkaninu (předem tvarově upravenou), která je součástí balení a opět překryjeme nátěrem. Obdoba laminování proražené kánoe. Po dobu schnutí postupně mění vyhotovená „vzduchotěsná manžeta“ barvu ze světle modré na tmavě modrou. DELTA-LIQUIXX můžeme uplatnit nejen v souvislosti s fóliemi DELTA, ale i například při realizací difuzně otevřených stěn „dřevostaveb“, kde se fólie nepoužívají vůbec. Jsou zde nahrazeny převážně OSB deskami, avšak požadavek na vzduchotěsnost zde zůstává stejný. Prostor pro využití LIQUIXXu tak nalezneme při vzájemném spojování OSB desek především v rozích, také tam, kde OSB desky potřebujeme vzduchotěsně napojit na jiné stavební konstrukce (betonová podlaha) či v místech jejich napojení na konstrukční prostupy (komín, prostor pro výklopné půdní schodiště, přiznané kleštiny, ventilační potrubí). Ve chvíli, kdy u těchto konstrukčních typů dřevostaveb vytváříme vzduchotěsnou vrstvu z OSB desek, nám může být DELTA-LIQUIXX velmi příjemným společníkem.podle podkladů společnosti Dörken
Obr. 1+2: Řešení komplikovaných detailů vzduchotěsného napojení při sanaci střešního pláště. Obr. 3: Vzduchotěsné řešení prostupu pro výklopné půdní schody. Obr. 4: Při aplikaci viskózní manžety provedeme první nátěr, poté vtiskneme výztužné rouno a druhý nátěr. Obr. 5: Oblast použití viskózní manžety. Obr. 6: Možnost vzduchotěsného napojení parozábrany na komínové těleso. Obr. 7: Izolace v průniku flexi potrubí střešním pláštěm.
